Sraz v BRNĚ 23.11.2006, 20:23:05
Sraz v rně proběhl nad očekávání, mou radostí bylo, že jsem přijel právě na něj...
Když jsem přijel, čekala mě krásná Orubi, Cody a Rembrandt.... 
...jak to popsat.... nebyl bych to já, když bych na okamžik neudělal pořádnou botu, byl jsem dosti nervózní, protože jsem ve vlaku nechal spacák právě když jsem volal s Orubi a přemýšlel jak takoví sraz vůbec vypadá...takže s rychlo-omluvou jsem běhal zpátky po kolejištích na nádraží a vyptával se průvodčích....nakonec jsem skončil na nějaké vlakové odbavovně zavazadel-stráty nálezy-nebo tak něco...kde mě paní s pokladny poslala...ženská dosti nepříjemná mě odbyla slovy, že můj spacák nemá, no fajn... prosím škemrám, jak se to dá zjistit a pod...prí ať chvíli vydržím, nervózně přešlapuji, protože minuty ubíhají a čas ni ubíhá rychlím tempem vzhledem k ochotě a rychlosti lidí na vlakovém.... -Sakra-sakra! To se ti fakt povedlo...- Pro ně, jež mě čekají za rohem se musí čas neuvěřitelně táhnout-protože ví, kde chtějí být...a nemůžou se tam dostat-neb na mě čekají. Vstoupá ve mě zuřivost, dost těško ji potlačuji, a když vydím tu paní s pusou od jogurtu, co odtamtud vyšla jak se na mě dívá pohledem ,,blbec,, chtěl bych jí lištit, ale slušnost mi to nedovolí, když se ptá jaké barvi vlak byl, jestli zelený nebo červený...copak já vím? Ukazuji prstem číslo vlaku kterým jsem přijel a vytisklé spoje. Ženská se mě ptá jestli to byli sedadle so dvou či po čtyřech asi jsi myslela že se svím obličejem nerozeznám ani kupéčko od společný v osobáku. Když se těď vracím k té vzpomímce, napadá mě --->co když by matka nechala ve vlaku dítě, postupen, jděte k přepážce b č12- u přepážky se ptají kdo mě poslal a kroutí hlavou a posílají na E č28...už chápu tuhle metodu- vyloučí počet lidí co jsi nemyslí na svá zavazadla... .....nakonec mi ta paní přece jenom poradí...a svůj baťoh dostávám od strojvůdčího a průvodčího-ktrerý mi byl svími žerty při cvakání jízdenek od pohledu simpatický-to byl fak hodný človek- na ktetrém závisela budoucnost mého spacáku! Díky Bohu, že existují lídé co jsou lidští a snaží se pomoct... kteří už sedí v pukani číslo tři dé nalevo....mám v ruce spacák, spěšně děkuji...nabízím drobné na panáka, ale tuším, že mě odmítnou-stejně nejsou peníze nazbit...utíkám a po cestě si říkám oblíbenou mantru-moje nervi-moje nervi- která mi opravdu ulevuje od napětí...Teď mě čeká omluva u lidí kteří také již značně zahořklí, na mě čekají, spešně se omlouvám....ale míjím se účinkem...taková omluva chce svůj čas....dost jsem to pokazil, jak vidím...nakonec běžíme všichni společně, Orubi krásně letí ve větru-jako by to koště opravdu někde měla....cinkají mince na závoji...Remi hrdě vystavuje své kadeře studenému větru a něco hloupého se mě ptá.. a Cody v v čele průvodu...jenž podle mě nemusí moc muvit, protože i v normání černé bundě působí se svími vlasy chrabře a důstojně-řekl bych urozenost ctěného srdce, veselost...i když jde pouze o první dojem. (pokračování příště) Příště--->začíná to opravdu dobře, jsem pěkně zadýchaný...moje nervozita...opadávání...rozdělení....seznámení s některími. linkuj.cz vybrali.sme.sk
témata: DENíK
Přátelé, návštěvníci...
[ 20.11.2006, 21:24:57 ]
[ Nimloth | mail | www ]
tsim se na pokracovani, zatim to zacina moc pekne
[ 23.11.2006, 09:03:33 ]
[ Nimloth | mail | www ]
ja chci pokracovani..... vrrrrrrrrrrrrrrr
Šepot velryb...
|
